Mrholilo, ale „NA DRAKA“ to nebylo

V neděli 10. listopadu, ve 14:00 bylo zataženo, vítr 14 m/s a na hřišti za starou školou   se sešlo víc účastníků, než v minulých letech. Bylo to hlavně tím, že přijely i týmy z Bravantic a z Albrechtiček. Draci z hračkáren se chutě pustili k nebesům – jenom jeden se vytrhl i s navijákem a když byl za naviják chycen, skončil drak na ořechu. Díky Šípovi byl ovšem zachráněn a mohl znovu na oblohu.
Kdo draka neměl a chtěl si ho udělat, nemusel dlouho čekat – papíry i další materiál (špejle, lepidlo, provázek) byly připraveny a kolem povaleného plotu bylo brzy plno. Zajímavé bylo, že i když byly dvě možnosti (dráček A4 a dráček A3), tak si většina zvolila draka většího s ocasem.
Výroba šla rychle (někdy trošku na úkor pečlivosti) a brzy „papíráčci“ vylétli za svými asijskými bratry. Kdo dříve vylétl, měl větší štěstí, protože kolem třetí už začalo doopravdy mrholit a to papírovým drakům nesvědčilo. Nutno ovšem poznamenat, že celkem 8 draků A3 a 2 A4 udělali radost nejen svým autorům, ale i pořadatelům. Ještě na „letišti“ dostali poukázku na zlaťák.
Drak podle návodu (níže) zkrátka nemůže nelétat.
Důkazem toho je i Pášův Chromý, který si ve velkém větru zlomil křídlo a musel do servisu. Dostal dlahu a je sice pravda, že s dlahou už nedováděl tolik, jako když byl nový, ale statečně se držel ve vzduchu. Nakonec i Pájin A4 trochu poletoval, aby si sem tam unaveně lehl nebo se nechal točit větrem jenom tak, jako visící netopýr.

Byla by chyba nezmínit se o dracích asijských, kterých bylo celkem více a protože měli delší provázky, létali i výše. Největší obdiv sklidil Jestřáb, který byl tak daleko, že jeho návrat do rukou majitelky vyžadoval 27 minut a kromě majitelky navijáku ještě potřeboval 2 asistenty. Kdo by chtěl dosáhnout podobných výšek (odhadovali jsme to na 250 – 300 m), ten ať hledá v příbuzenstvu rybáře. A kdo by chtěl mít kratší dobu návratu, ať si zkusí sehnat i nějaký slušný naviják.
Kromě Jestřába byl asi nejdále 4 barevný drak klasického formátu od Lístečka a Modrý od Blešky. Čímž není řešeno, že ostatní nelétali – pěknou fintu na délku doletu vymyslela děvčata – na naviják 30m navázala další lanko 30m a ještě jedno – drak měl co nést, ale vůbec nebylo znát, že má handicap. Podle pořadatelů se všichni draci dostatečně vyvětrali.

Po létací exhibici nastala krátká přestávka, ve které se daly dohromady tři týmy pro následující hru. Indiánskou hru LACROSS s bolasem (2 tenisáky propojené provazem) hrávali indiáni na velkých pláních – my jsme měli jenom menší hřiště. V původní hře získává kmen, který bolaso umístí = namotá na soupeřův kolík. U nás bod získal tým, který prohodil bolaso soupeřovou brankou.
První zápas Studénka – Bravantice byl dlouho nerozhodný. Pak ale po změně stran v jedné skrumáži u branky Bravantic zachytil úspěšně bolaso jeden z obránců a zručným švihem dokázal dát gól. Spoluhráči mu měli jen za zlé, že to nebylo do soupeřovy branky. Nakonec však byly oba týmy spokojeny – Bravantice vsítily gól, Studénka vyhrála 1:0.
Mrholilo čím dál víc a zima se vkrádala stojícím pod kůži… a tak s ohledem na věk mladších členů z Albrechtiček byla hra ukončena a všichni už se těšili na opékání.

V klubovnách se topilo a to bylo příjemné. Venku sice již hořel oheň, ale nebylo snad nikoho, kdo by napřed nezašel na teplý čaj. Opékání probíhalo u ohníčku za mírného deště a většina opečených špekáčků byla zkonzumována opět v klubovně. Zapíjelo se nikoliv pivem, ale čajem.
Když někomu spadla topinka nebo i párek do ohně a nedařilo se mu je získat zpět, tu se zjistilo, že na takové případy máme „pojišťovnu“ – za dveřmi klubovny se dal získat nový díl jídla. Naštěstí takových případů nebylo mnoho – přesně tolik, kolik měla „pojišťovna“ prostředků. Domů jsme z chleba neodváželi nic a z uzenin asi 20 dkg točeného salámu.
Nakonec se i v dešti u ohníčku zazpívalo pár písniček.

A byl čas se rozejít – pršelo už trvale. Přespolní měli naštěstí odvoz auty a místní nejsou z cukru.
Asi tušíte, že v tomhle počasí se v klubovnách sterilní čistota neudržela. Jak ji znovu obnovit? Není nad to, když „Knoflíková četa“ spolu s několika Termity pomůže s úklidem – od roztřídění odpadků, přes zametání, mytí nádobí a nakonec i vytření podlah. Jménem pořadatele jim všem uděluji pochvalu. Za to si sice nic nekoupí, jistě je ale těší, že to mají u nás schované.

Jezevec

**********************************
Dnes to nebude „NA DRAKA“

V neděli 10. listopadu, ve 14:00, na hřišti za starou školou ve Studénce . . .

si vyzkoušíme, jestli ještě dokážeme vyrobit draka, co létá. Jako to uměli naši předkové…
Nic se nebojte.
Kdo si dokáže draka vyrobit doma (v předstihu), bude mít výhodu. Ale i tak si může zopakovat minidráčka z loňska, případně se naučit nového dráčka A3.

Soutěž o draka má dvě podmínky – musí být ručně vyroben a musí se udržet ve vzduchu (alespoň po dobu přeběhnutí starého hřiště na délku).

Létací část akce se koná za příznivého počasí = bez deště a alespoň s mírným vánkem. Tohoto dračího poletování se mohou účastnit i draci z hračkáren, do soutěže se však přihlásit nemohou.

Jakmile draci přistanou, naučí vás Orlíci indiánskou hru. K tomuto účelu by se hodilo, aby si každý potenciální hráč s sebou přinesl tyčku / hůlku asi 1 m dlouhou, která nebude mít ostré nebo špičaté konce.
A když se vyběháme, máme na faře přichystáno hodně drobného dřeva na opékání, takže máte-li doma dobrou uzeninu a chcete si ji ohřát, bude tento den nejlepší přijít kolem půl páté na starou faru k ohni.
Plánovaný konec bude kolem 17:30.

Kdyby náhodou pršelo, odehraje se akce v omezenějším rozsahu ve velké klubovně na staré faře.

Stručnou pozvánku dostanou děti v klubovně, nebo je dostupná zde:

Ví + Fí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *