V pátek 11. prosince v 19:00 už bylo tma. V klubovně se ale svítilo a konaly se přípravy na odvážné přenocování. Nejprve uskladnit věci – do sousední klubovny, pak zatopit a postavit na vaření a nakonec si připravit klubovnu pro dlouhý večer a krátkou noc. A mezitím, co vařily brambory k večeři, uspořádat velkou olympiádu kolektivních sportů – letos hokej, kopanou a dámu, později vlci a ovce.
Vyhládlí sportováním jsme se pustili kolem čtvrt na devět do večeře – brambory na loupačku (a línějším ve slupce) moc chutnaly.
Po večeři pak zavládla tvořivá atmosféra, neboť následovala výroby svíček a po nich i hlavolamů pro Ježíška. Sluníčkovi se ještě hlavolamy nedařily, tak vyrobil alespoň dvě lodičky ze skořápek.
A v té době už scházelo jenom pár minut do půlnoci – poslední vteřiny jsme odpočítávali nahlas. Zhaslo světlo, svítila jenom svíčka a k ní hrobový hlas zpíval (dvojhlasně): Bóoj se, bóoj se, ke s tebou ámen . . . – není divu, že se potom nikomu nechtělo ke hrobu. První šel Koltík a po něm ostatní – aby ho mohli zachránit, kdyby se mu něco stalo. Nevracel se, tak se za ním vydal Páša. Potom i Harry, Ostrov a nakonec Sluníčko (které vedlo za ruku Jezevce, protože se bál). Cestu si pamatuju mlhavě, jenom snad to, že fučel vítr, ozývaly se strašidelné zvuky a po klucích ani památky. A potom jsme za starým zámkem objevili první hroby. Šli jsme dál, až k modřínu a odtud jsme zahlédli světýlko. Pomalu jsme se přiblížili – byla tam za hrobem lucerna se zprávou. Sluníčko se odvážilo až k lucerně a zprávu získalo (a přitom kolem lítaly tmou všelijaké příšery, co je chtěly sežrat). Ale pak se konečně objevil Kolt, kterého úspěšné získání zprávy zbavilo kletby a proměnil se z kamene zase zpět na člověka. A s ním i ostatní. Ještě nás polekaly rány a kvílení píšťal – poslední to zvuky neúspěšných příšer ze záhrobí.
Návrat do klubovny už byl veselejší. Tam jsme nachystali na nocleh – každý, kde si vybral, a zaposlouchali se do strašidelného příběhu o zazděném děvčeti.
Někteří z nás se dozvěděli konec až ráno (protože usnuli)
Ráno pak budíček, rozcvička, snídaně a po ní výprava na noční pohřebiště (ve dne se vyjasnilo, že nejde o hroby, ale o hromady pomletého dřeva) a tak jsme si na nich zahráli dobývání hradu. Po návratu jsme ještě chvíli hráli hokej a fotbal a dodělávali dárky.
Co jsme stihli, stihli jsme, o půl dvanácté nastal rozchod, výrobky (a zapomenuté věci z klubovny)jsme pobrali domů a vraceli se zpět k maminkám. Přece jenom je to u nich bezpečnější…
Z nočního dobrodružství zůstaly jenom zážitky, ale z večeře, olympiády a snídaně je i pár fotek…
**********************************
Pátek 11. prosince v 19:00 už je tma… ale kluk, který se nebojí přespat mimo domov, trošku překonat strach a vyrobit nějaký dáreček je vítán. Sraz bude v 7 večer u klubovny a ukončení – alespoň ti, co zůstanou živi – v sobotu dopoledne. Co s sebou je na lístečku v klubovně.
Jezevec
Přidejte odpověď